Na zápas ve Františkových Lázních jsme dorazili kvůli termínové skoro-kolizi s mistrovstvím Čech mládeže jen v sedmi hráčích a doufali, že naše elová převaha bude i tak na soupeře stačit. Ukázalo se ale, že povinnost vyhrát zápas, ve kterém se prohrává, trochu svazuje ruce a nutí hrát násilněji na výhru.

Skoro totožný vývoj měly všechny čtyři partie, které nakonec skončily remízou – snaha našich hráčů o výhru, odmítání soupeřovo nabídky na remis, následné nepřesnosti a přijmutí remízy v spíše horší pozici.

Jako první ale dohrál Tomáš Lorenc, soupeř naštěstí neviděl cestu k výrazně lepší pozici a našemu hráči a jeho elu uvěřil.

Poté následovaly remízy u Jirky Luska ve věžové koncovce a Petra Pastierika v koncovce s jezdcem proti střelci – stav 2:2

Potřebnou výhru přidal Míra Eliáš, který měl pěšce víc, ale především mnohem lepší postavení figur a soupeř se vzdal tah před matem. Velkou bojovnost prokázal Míra Fuksa, který několikrát odmítl remízu, ale nakonec se s ní s pěšcem méně už musel spokojit :-) Stav 3,5-2,5 pro nás.

Jarda Zbořil měl svojí partii vyhranou, ale přehlédl vítězný úder a partie skončila v pěšcově vyrovnané střelcové koncovce. Věra Lorencová proto dostala pokyn, že z její partie je potřeba remíza, kapitánův úkol splnila, i když trochu originálnějším způsobem než by si představoval, a to remízou věčným šachem.

Jarda Zbořil následně dosáhl vyhrané koncovky a zápas jsme tak vyhráli dokonce s „rezervou“ 5:3.