V posledním kole základní části měli naši soupeři ještě určitou reálnou šanci dostat se mezi čtyři nejlepší družstva, zatímco u nás to byla už jen science fiction. Vědomí důležitosti zápasu se promítlo do mobilizace rezerv i urputností bojů na šachovnicích.
První krok k vítězství učinil na 2. šachovnici Tomáš Lorenc, když pronikl těžkými figurami na 1. řadu a Šmíd byl nucen před materiálními ztrátami vzdát. Na 4. šachovnici vyrovnal stav pan profesor Most s Vaňkem, když vynalézavým způsobem rozvrátil pozici našeho hráče. Na 2:1 pro soupeře zvýšil na 5. šachovnici Molnár s Katkou Špererovou, která nedokázala dotáhnout silný útok na soupeřova krále. Divákům se zdálo, že po převodu věže na f3 přes h3 už neměl soupeř šanci. Poté vyrovnala Věra Lorencová se Svobodou – na vítězné vlně má sebevědomí a klid nacházet silné tahy i ve vrcholné časové tísni.
Ostatní partie se dohrávaly po časové kontrole. Nejdříve se prosadil Raimund Leiner se Sýkorou, když tentokrát prosadil volného pěšce v koncovce bělopolných střelců. Další bod přidal Peter Pastierik, při postupně získávaném materiálu s naprostou převahou neriskoval, s jistotou odvracel Janouškovy pokusy o komplikace až ke konečnému úderu – pěkný výkon. Vítězství pojistil remisou na 8. šachovnici navrátilec Honza Smrčka s Pošvářem v jezdcové koncovce, kde jeho osud visel na vlásku. Pak už nevadilo, že Míra Wimmer neudržel remisovou věžovou koncovku s Jirkou Soukupem, který tak po divokém průběhu partie potvrdil své kvality.