Ačkoliv již sestava bez Věry Lorencové a Raimunda Leinera, k nimž se na poslední chvíli přidal ještě Franta Jirka, neslibovala nic dobrého, to co se nakonec odehrálo v ašském výběžku překonalo nejčernější obavy.

Začalo to odzadu . K ztracenému bodu na poslední šachovnici přidal další Peter Pastierik, když ztrátu figury sice kompenzoval mohutným nástupem pěšců, ale Krejčí byl pozorný. Následovaly dvě remis. Na 6. šach. se Vláďa Černoch se Šimkem museli soustředit na krytí svých slabin natolik, že jim již nezbývalo sil na jiné akce. Na 2. šach. se hrála zajímavá francouzská, která dospěla do pozice na první pohled nepřehledné, oba soupeři si však spočítali, že vede k hromadným výměnám – Košek – Heinrich – remis. V té době to však na ostatních šachovnicích již vypadalo nepěkně. První to potvrdil Áda Pospíšil s Růžičkou, když vymýšlení steziček z drtivých vazeb jej stálo více času než pravidla dovolují. Na 1. šach. vytěžil Magliův soupeř Bajcár ze zahájení lepší hru a po výměně dvou věží za dámu se prosadil matovým útokem. Na 4.šach. věčný optimista Míra Veselovský věnoval soupeři pěšce za otevření cest k soupeřovu králi, pak mu však začaly docházet nápady, odmítl remis a prohrál. Debakl dovršil na 3. šach. Venca Klíma s Ranglem, když nakonec pokazil vyrovnanou koncovku bělopolných střelců a trpělivý soupeř se dočkal.